Historie muzea Nové Strašecí
Muzeum v Novém Strašecí, nejstarší muzeum na Rakovnicku, oslavilo v roce 2024 úctyhodných 130 let své existence. Jeho příběh, spjatý se snahou o zachování místního kulturního dědictví, je svědectvím nadšení a odhodlání mnoha generací. Na rozdíl od velké části muzeí v Čechách a na Moravě jeho vznik nesouvisel přímo s Národopisnou výstavou Českoslovanskou, ale byl ovlivněn významnou činností místní komunity. Především byl výsledkem aktivity Čtenářského spolku a jeho jednatele Jindřicha Michálka. Spolek se zpočátku soustředil na vzdělávání svých členů a půjčování knih, později pořádal zábavy a divadelní představení, a stal se nositelem kulturního života ve městě. Inspirací bylo také nově ustavené muzeum ve Slaném, u jehož zrodu stál slánský učitel a spisovatel Václav Štech, se kterým Michálek udržoval úzké kontakty. Myšlenka vybudovat v Novém Strašecí muzeum byla poprvé přednesena na schůzi výboru Čtenářského spolku dne 8. července 1892. O dva roky později, 5. května 1894, bylo konečně získáno povolení ke zřízení nového Spolku Muzeum novostrašecké.
Přípravy na Národopisnou výstavu Českoslovanskou v Praze rovněž výrazně podpořily snahu o zachování a prezentaci místního kulturního dědictví. V Novém Strašecí se podařilo shromáždit kolem 2 100 předmětů, z nichž 175 bylo zasláno na výstavu do Prahy. Po jejím ukončení se většina exponátů vrátila svým zapůjčovatelům, ale některé z nich významně obohatily sbírkový fond novostrašeckého muzea.
Instituce prošla za 130 let své existence mnoha změnami a výzvami. Střídala se období prosperity a stagnace, muzeum se potýkalo s nedostatkem financí, nevhodnými prostorami a neustálými rekonstrukcemi. Časté změny vlastnictví (od spolku přes okres a město až po krajskou úroveň v současnosti) měly negativní vliv na jeho kontinuitu a rozvoj. Pozitivní směřování organizace vždy záviselo především na obětavých osobnostech, které mu dokázaly věnovat svůj čas a srdce. Tak tomu bylo například po první světové válce, kdy muzejní činnost začala vzkvétat pod vedením Filipa Hyšmana a Josefa Baumana. Sbírky se rozrůstaly, narůstal počet členů spolku a zvyšovala se návštěvnost. V roce 1928 se muzeum přestěhovalo do nových prostor v Okresním domě, což výrazně zlepšilo podmínky pro uložení sbírkového fondu.
Začátkem čtyřicátých let, paradoxně v době 2. světové války, nastalo další nové aktivní období, jehož důvodem byl také větší zájem o kulturní hodnoty a historii v řadách obyvatelstva. V roce 1942 se muzeum přestěhovalo do budovy bývalé školy, kde sídlí dodnes. V roce 1943 byla poblíž Mšeckých Žehrovic objevena unikátní opuková hlava Kelta, která je sice chloubou sbírkového fondu Národního muzea, ale právě tento nález zaměřil prezentaci a činnost novostrašecké instituce nejen na region, ale i na historii keltské civilizace. Po válce fungovalo muzeum pod vedením spolku až do roku 1951, kdy přešlo pod správu nově vzniklého okresu Nové Strašecí. V roce 1960 byl okres zrušen a muzeum se stalo městským. Jeho činnost ale stagnovala a budova staré školy postupně chátrala.
Konec 60. a začátek 70. let 20. století znamenal zásadní obrat. Situace se změnila s příchodem nového vedoucího Antonína Hajného, který inicioval rozsáhlou rekonstrukci budovy a oživení muzejních aktivit. V roce 1984 došlo k připojení novostrašeckého muzea k Okresnímu muzeu a galerii v Rakovníku, což zpočátku vedlo bohužel k další stagnaci jeho činnosti. Teprve od roku 1991, kdy se stal ředitelem Okresního muzea Rakovník František Povolný, došlo k radikálním pozitivním změnám, včetně celkové opravy interiérů a revize sbírkového fondu. Postupně se také modernizovaly expozice a vznikaly nové. Časem bylo také bylo vybudováno nové zázemí pro návštěvníky a kavárna, čímž se muzeum stalo atraktivnějším pro veřejnost.
V současnosti je Muzeum Nové Strašecí pobočkou Muzea T. G. M. Rakovník. Pečuje o téměř 6 000 sbírkových předmětů a 7 600 knih, pořádá výstavy, přednášky, workshopy, lektorské programy, komentované prohlídky a další kulturní akce.
Přípravy na Národopisnou výstavu Českoslovanskou v Praze rovněž výrazně podpořily snahu o zachování a prezentaci místního kulturního dědictví. V Novém Strašecí se podařilo shromáždit kolem 2 100 předmětů, z nichž 175 bylo zasláno na výstavu do Prahy. Po jejím ukončení se většina exponátů vrátila svým zapůjčovatelům, ale některé z nich významně obohatily sbírkový fond novostrašeckého muzea.
Instituce prošla za 130 let své existence mnoha změnami a výzvami. Střídala se období prosperity a stagnace, muzeum se potýkalo s nedostatkem financí, nevhodnými prostorami a neustálými rekonstrukcemi. Časté změny vlastnictví (od spolku přes okres a město až po krajskou úroveň v současnosti) měly negativní vliv na jeho kontinuitu a rozvoj. Pozitivní směřování organizace vždy záviselo především na obětavých osobnostech, které mu dokázaly věnovat svůj čas a srdce. Tak tomu bylo například po první světové válce, kdy muzejní činnost začala vzkvétat pod vedením Filipa Hyšmana a Josefa Baumana. Sbírky se rozrůstaly, narůstal počet členů spolku a zvyšovala se návštěvnost. V roce 1928 se muzeum přestěhovalo do nových prostor v Okresním domě, což výrazně zlepšilo podmínky pro uložení sbírkového fondu.
Začátkem čtyřicátých let, paradoxně v době 2. světové války, nastalo další nové aktivní období, jehož důvodem byl také větší zájem o kulturní hodnoty a historii v řadách obyvatelstva. V roce 1942 se muzeum přestěhovalo do budovy bývalé školy, kde sídlí dodnes. V roce 1943 byla poblíž Mšeckých Žehrovic objevena unikátní opuková hlava Kelta, která je sice chloubou sbírkového fondu Národního muzea, ale právě tento nález zaměřil prezentaci a činnost novostrašecké instituce nejen na region, ale i na historii keltské civilizace. Po válce fungovalo muzeum pod vedením spolku až do roku 1951, kdy přešlo pod správu nově vzniklého okresu Nové Strašecí. V roce 1960 byl okres zrušen a muzeum se stalo městským. Jeho činnost ale stagnovala a budova staré školy postupně chátrala.
Konec 60. a začátek 70. let 20. století znamenal zásadní obrat. Situace se změnila s příchodem nového vedoucího Antonína Hajného, který inicioval rozsáhlou rekonstrukci budovy a oživení muzejních aktivit. V roce 1984 došlo k připojení novostrašeckého muzea k Okresnímu muzeu a galerii v Rakovníku, což zpočátku vedlo bohužel k další stagnaci jeho činnosti. Teprve od roku 1991, kdy se stal ředitelem Okresního muzea Rakovník František Povolný, došlo k radikálním pozitivním změnám, včetně celkové opravy interiérů a revize sbírkového fondu. Postupně se také modernizovaly expozice a vznikaly nové. Časem bylo také bylo vybudováno nové zázemí pro návštěvníky a kavárna, čímž se muzeum stalo atraktivnějším pro veřejnost.
V současnosti je Muzeum Nové Strašecí pobočkou Muzea T. G. M. Rakovník. Pečuje o téměř 6 000 sbírkových předmětů a 7 600 knih, pořádá výstavy, přednášky, workshopy, lektorské programy, komentované prohlídky a další kulturní akce.